Johann Joseph Ignaz Brentner (3. listopadu 1689, Dobřany – 28. června 1742, Dobřany) vstoupil do hudební historie českých zemí zejména čtyřmi sbírkami, které vyšly tiskem v Praze v letech 1716–1720. V nich obsažené duchovní árie, sborová ofertoria a instrumentální koncerty odrážejí dobové stylové vlivy italské hudby a spolu s rukopisně dochovanými díly poskytují cenný obraz o tehdejší kompoziční tvorbě v Čechách. Ve své době doznaly Brentnerovy skladby značného rozšíření, byly známy až v jezuitských misiích na území dnešní Bolívie.
ed. Václav Kapsa
Skladby pro čtyři hlasy, dvoje housle a bas byly vydány jako Offertoria solenniora, op. 2, roku 1717 a staly se nejrozšířenějšími Brentnerovými díly. Z rukopisně dochovaných kompozic téhož druhu edice přináší šest děl na texty z oficia o sv. Terezii z Ávily, psaných snad pro pražské karmelitky, a tři ofertoria z hudebních sbírek opatství Lambach, Göttweig a Kremsmünster.