František Ignác Tůma

František Ignác Tůma (2. října 1704, Kostelec nad Orlicí – 30. ledna 1774, Vídeň) byl současníky i následovníky ceněn jako mistr klasického kontrapunktu a nositel tradice pozdně barokního stylu. Působil ve Vídni, kam přišel jako hudebník knížete Kinského a dostal příležitost studovat u Johanna Josepha Fuxe. Po nástupu Marie Terezie (1740) byl přijat jako kapelník ke dvoru královny vdovy Alžběty Kristýny (1741), po její smrti byl odměněn doživotní penzí (1750) a žil ve Vídni jako skladatel a učitel kompozice. Poslední léta života strávil v premonstrátském klášteře v dolnorakouském Gerasu, kde složil svá nejvyzrálejší díla.

Responsoria pro hebdomada sancta

ed. Tomáš Slavický

Díky několika vydaným ukázkám (výbor Otto Schmida, 1901) bývají Responsoria oprávněně považována za Tůmovo vrcholné dílo. Tůmovo zhudebnění 27 responsorií z velikonočního officia (tzv. temných hodinek) vzniklo současně s edicí textů Svatého týdne (Vídeň 1759), a ačkoliv splňuje mnohé charakteristiky klasicismu, představuje zajímavý mezičlánek mezi barokním "stile antico" a historismem 19. století.